Památník neznámé astronautky

...s lehkými rozpaky přejížděli pohledem po kovovém těle a čím déle setrvávali v přítomnosti tohoto osamělého sirotka zaniklého světa, tím více otázek se jim rojilo v hlavě, ale místo odpovědí museli přijmout jediné … jistotu, která nesmlouvavě oznamovala, že tento kovový artefakt, snad socha – ačkoliv je pošetilé pokoušet se svázat natolik cizí bytí naším jazykem ... zde bude mlčky stát a svými tajemstvími krotit naše velikášství a přehnanou důvěru v lidskou jedinečnost.

(fragment spisu "Universum ignotum", IX. kniha, kap. 3, autor neznámý)