Pool Pompei

Pavel Dušek osciluje mezi materiální malbou a objektem, vznikají reliéfy které jsou vlivem kolorování malbou i sochou zároveň a tvoří si vlastní prostor na poli umění. Z jeho prací je cítit fascinace materiálem jako takovým, pracuje nejčastěji s betonem ale i bronzem, keramikou nebo acrystalem. Jeho uvažování nad hmotou však není klasicky sochařské ale spíše malířské, podobně pak i úvahy nad prostorem. Ústředním motivem jsou často architektonické kompozice poskládané ze vzpomínek, převážně interiéry. Ty vznikají procesem intuitivní nostalgie, jinými slovy autor rekonstruuje vzpomínku, kdy použitím deformace a geometrizace nabízí divákovi novou verzi reality. Důležitou částí Pavlovy tvorby je i pohyb ve veřejném prostoru. Pavel s reliéfy cestuje a rozmisťuje po Evropě od Madeiry po Atény. Díla jsou pouličním uměním a vandalismem zároveň. Okamžik, kdy všeobecná společnost odmítá označit toto nevyžádané umisťování čehosi na fasády domů za nežádoucí, samozřejmě vlivem propracovanosti, estetičnosti a křehkosti, je přesně momentem, který autora tak zajímá a dává mu prostor se zamýšlet. /Lucas Glorious/