Pod povrchem

Projekt Pod povrchem vstupuje do veřejného prostoru jako tiché gesto prostřednictvím tří nadživotních fragmentů lidského břicha, napůl zapuštěných do země. Pupík zde funguje jako symbol původního spojení s jiným tělem a sdílené zkušenosti, kterou neseme všichni. Monumentální zvětšení intimní části těla vytváří kontrast mezi zranitelností, emocemi a veřejným prostorem, do něhož je běžně neviditelné vyvedeno na povrch. Napůl pohřbené objekty zároveň připomínají archeologické fragmenty kolektivního organismu a odkazují k propojenosti těla, paměti i místa.