Hejno

Série vran tematizuje vztah mezi individualitou a kolektivním pohybem prostřednictvím repetice identického tvaru a rytmizované struktury připomínající hejno. Instalace pracuje s prostorem jako s proměnlivým polem, v němž se formy ustalují i rozptylují, zatímco vrány fungují jako symbolické rozhraní mezi přírodním a antropogenním světem. Důležitým motivem je narušení systému, například prostřednictvím bílé vrány, která otevírá otázky odlišnosti, vyčlenění a pozice jednotlivce v rámci celku. Projekt vychází z osobní zkušenosti po úrazu, kdy se motiv vran opakovaně objevoval ve snech a postupně se proměnil ve sdílený vizuální jazyk.