Heavy is the crown

Poslechnout tuto stránku:

ocel, nerezová ocel

Nádražní ul. – před budovou vlakového nádraží

Dílo přemýšlí o křehkosti úspěchu či náhle nabyté slávy.

Socha ztvárňuje ocelový strom s křehkým, zrezlým kmenem a těžkou korunou z lesklých nerezových listů. Roste z malého květináče, jeho kmen sílí příliš rychle a pod vahou vlastního úspěchu se ohýbá k zemi. Strom stojí v bodě zlomu – v okamžiku, kdy růst předběhl schopnost unést vlastní tíhu. Nevíme, zda dokáže zakořenit hlouběji, nebo podlehne váze toho, co mělo být jeho triumfem. Těžká koruna představuje viditelný úspěch, obdiv i očekávání, která s ním přicházejí. To podstatné však zůstává skryto – kořeny, jež rozhodují, zda obstojíme, nebo se zlomíme.

Dílo metaforou připomíná, že sílu neurčuje výška, ke které saháme, ale hloubka kořenů a půda, z níž čerpáme.

Jak socha vypadá

„Heavy is the crown“ je členitá prostorová socha připomínající padlý nebo silně ohnutý strom. Objekt tvoří hnědý kmen s větvemi a hustá koruna z kovových listů. Celek je posazený nízko nad zemí a výrazně roztažený do šířky. Socha neroste svisle vzhůru jako běžný strom. Spíš se ohýbá, klesá a rozprostírá do stran, jako by váha koruny stáhla celý kmen dolů.

Nejníže jsou body opory. Jeden konec sochy vyrůstá z kulaté černé základny připomínající nízký květináč nebo kovovou obruč. Z jejího středu vychází hnědý klenutý kmen. U země je poměrně tenký, rychle však přechází v silnější větev. Ta nevede rovně: nejprve stoupá, potom se prudce ohne a pokračuje do strany, kde vytváří široký oblouk. Na jiném místě několik větví klesá nízko a dotýká se země, takže koruna nejen visí ve vzduchu, ale zároveň se jakoby sama podpírá.

Kmen a nejsilnější větve mají teplou hnědou barvu. Jejich povrch je nerovný, rýhovaný, místy lesklý. Připomíná dřevo pokryté silnou zvlněnou kůrou, přestože tvar je plynulejší a sochařštější než naturalistický. Podél kmene běží dlouhé brázdy, záhyby a zaoblené hřebeny. Materiál působí, jako by byl vymodelovaný z měkké hmoty, potom ztvrdl a byl natřený barvou lakovaného dřeva.

Z hlavního kmene odbočuje množství větví. Jsou tenčí, zkroucené a vedené pod různými úhly. Některé míří vysoko, jiné klesají nízko a stáčejí se k zemi. Netvoří pravidelnou, klidnou strukturu. Spíš se proplétají, kříží a rozestupují a staví nepravidelnou kostru koruny. Na několika místech vytvářejí větve velké smyčky, kterými je vidět dovnitř sochy. Tyto prázdné prostory jsou důležité: celek není kompaktní hmota, ale prolamovaná konstrukce z mnoha oblouků a mezer.

Nejčlenitější částí objektu je koruna. Tvoří ji hustá síť tenkých větví zakončených listy. Listy jsou kovové, ploché a vyřezané z tenkého plechu. Mají tvar zjednodušených dubových nebo fíkových listů: jsou široké, laločnaté, s měkce vykrojenými okraji. Některé listy jsou stříbřité, světlé a odrážejí světlo. Jiné jsou tmavé, grafitové až téměř černé. Koruna proto jiskří kontrastem: světlé listy vystupují z houští, tmavé splývají s tenkými větvičkami.

Listy nejsou rozmístěné rovnoměrně. Některé trčí vzhůru, jiné svěšeně visí, další se naklánějí do stran nebo se na koncích stáčejí. Některé působí lehce a pohyblivě, jako by se mohly rozvlnit v poryvu větru. Jiné, zejména ty tmavší, vytvářejí těžší skvrnu. Koruna tím získává živý a neklidný charakter.

Ve středu sochy se kmen dělí na několik silných výhonů. Je to nejhustší místo. Hnědé větve se tu kříží a přecházejí jedna do druhé. Odsud se koruna široce rozprostírá do stran. Na jedné straně vytváří sevřenou kulovitou masu listů. Na druhé se rozbíhá do tenkých, stále řidších větví. Spodní části koruny klesají velmi nízko, téměř k zemi, což posiluje dojem přetížení.

Socha je prostorová, ale ne monumentální v klasickém smyslu. Nestojí vzpřímeně, nedominuje. Její tíha pracuje jinak: natahuje tvar, ohýbá kmen a stahuje korunu dolů. Titulní „crown“ se tu dá číst doslova jako koruna stromu, ale také jako něco, co tíží. Objekt vypadá jako strom zastavený ve chvíli ohybu: pořád živý, pořád rozvětvený, ale už donucený změnit svou přirozenou polohu.