Divoké mramory II.

Instalace pracuje s imitací kamene na dřevěných materiálech, tak jak je běžně užívána v českém prostředí v sakrální, zejména oltářní, architektuře. Z vyřazeného nábytku a malované patiny vzniká nový kus architektury, který vstupuje do průčelí Kulturního domu a reaguje na režimní estetiku. Mramorová patina z dálky působí iluzivně, jako skutečný kámen, ale při bližším ohledání přiznává tahy štětcem a hrubé konstrukční řešení na strukturální rovině. Formální hra se na hlubší rovině zabývá všudypřítomným problém prezentace pravdy.