Jaroslav Róna

Jaroslav Róna se narodil 27. dubna 1957 v Praze. Na uměleckou školu nebyl zprvu přijat, a tak se v letech 1972–1975 vyučil kožešníkem. V letech 1975–1978 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole na Hollarově náměstí v Praze a následně v letech 1978–1984 na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové, v ateliéru sklářské tvorby u profesora Stanislava Libenského. Diplomovou práci – skleněné plastiky „Velký a malý pes“ – dnes vlastní Národní galerie.

V polovině osmdesátých let vyučoval na sklářské škole Pilchuck Glass School ve státě Washington v USA. V roce 1987 se stal jedním ze zakládajících členů umělecké skupiny Tvrdohlaví, do níž vedle něj patřili například Jiří David, Stanislav Diviš, Michal Gabriel a Petr Nikl – skupina patřila k nejvýraznějším uskupením porevolučního českého výtvarného umění.

Zásadním okamžikem jeho kariéry byl rok 2000, kdy zvítězil v soutěži na pomník Franze Kafky pro pražské Židovské Město; za návrh obdržel Velkou cenu Obce architektů. Bronzová socha, inspirovaná motivy z Kafkovy povídky, byla odhalena v roce 2003 v Dušní ulici v Praze. Od roku 2005 vedl ateliér sochařství na pražské Akademii výtvarných umění.

Róna je autorem řady realizací ve veřejném prostoru – v Praze jde například o Čtenáře v křesle na Náměstí Franze Kafky, Nosorožce na Jungmannově náměstí nebo desetimetrovou Červenou žirafu v Praze-Pankráci. Mimo Prahu se jedná zejména o jezdeckou sochu markraběte Jošta na Moravském náměstí v Brně nebo Bájnou loď na náplavce v Bratislavě.

Vedle sochařství se Róna věnuje malbě, kresbě, keramice, sklářské tvorbě, grafice, scénografii i literární a divadelní tvorbě. Jižní Čechy Rónu znají zejména díky festivalu Umění ve městě, jehož je dlouholetým a téměř pravidelným účastníkem – vystavoval zde mimo jiné bronzové sousoší Muž a pes.