Myšlenka

Myšlenka jako taková. Fenomén tajuplný... Její kontakt s člověkem? Neprobíhá právě ideálně... Přichází bůhví odkud. Napadne-li vůbec - a stojí-li za psí štěk - chytne za hlavu... a tlačí a mačká a drtí. Možná, že to tak být musí, neboť jinak by se nejspíš neprosadila. Zkrátka, byla by fuč, ulétla by, a nestala se nikdy skutkem. Tělem... Bývá rovněž dobrým zvykem na myšlenku číhat. Po dobrém - všemožně ji lákat, aby se objevila. Anebo po zlém! Aby nepříjemně nepřekvapila, nepřekážela, nezlobila, či se rovnou... raději neobjevila, či za sebe alespoň poslala náhradní hodnou sestřičku... Zkrátka s myšlenkou je kříž. Bolí totiž... A v dnešní době? Ó sbohem dívky kamenné, mlčící, sedíce cudně na veřejných prostranstvích. Mnoucí čelo. S prsty přes ústa či na kořeni nosu...“Jak vám můžeme pomoci?“

Naše socha? Tady a teď?... Dívčí postava. Nohama k nebi. Plastová. S hlavou ve svěráku. Typizovaná, prefabrikovaná... Tak jako mnozí z nás.

Co zbývá? Bolest myslet... Naše plastika je metaforou. Myslíme ji vážně? Ironizujeme? Obojí je pravdou!

Realizaci podpořili a poděkování patří Břetislavu Bažantovi, Davidovi a Scoolptu.