Zdeněk Manina

Akademický sochař Zdeněk Manina (* 11. 9. 1961, Kladno) je český sochař, malíř, keramik, kreslíř a výtvarný pedagog. Prvních šest let života strávil v Terezíně, poté se rodina vrátila na Kladno. Vzdělání: Gymnázium Kladno (1976–1980); Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér keramiky a porcelánu (1980–1986). Ateliér tehdy opouštěl prof. Otto Eckert, a tak si Manina našel jako svého konzultanta prof. Františka Buranta – grafika, malíře a sochaře –, díky němuž se vzdálil užitému umění a zaměřil se na malbu a sochu.

Profesní dráha: výtvarník v DUV Keramo Praha (1987–1994); odborný asistent ateliéru keramiky a porcelánu na IVK UJEP v Ústí nad Labem (1994–1997); učitel výtvarné výchovy na Gymnáziu Kladno (1997–2000 a od roku 2007); odborný asistent ateliéru keramiky a porcelánu na VŠUP Praha (2003–2005). Stál u zrodu Kladenských dvorků a spolu s Františkem Tomíkem organizuje bienále Kladenský salón. Ateliér má na Kladně v Podprůhonu.

Tvorba a materiály: zatímco na sklonku 80. let osciloval mezi figurativně-animálním a abstrahujícím tvaroslovím, od 90. let zpracovává lidskou figuru v keramické hmotě, pálené hlíně a kamenině, dále v laminátu, bronzu, betonu, pískovci, litině a železe. Hlavním tématem je člověk zachycený v pohybu, jednotlivé figury bývají spojovány do sérií, sousoší a instalací, v nichž se gesta opakují, násobí a mění v děj – boj, zápas, rituál pohybu. Původně anonymní mužská figura se po roce 2000 rozšířila o dětské a ženské postavy. Zúčastnil se mezinárodní přehlídky keramické plastiky European Ceramic Context 2014.

Samostatné výstavy (výběr): Divadlo Jiřího Wolkera Praha a Galerie 55 Kladno (1989); Městské muzeum v Kladně (1994); Zámecká galerie Kladno a hrad Křivoklát (1998); Tula Art Center, Atlanta, USA (1999); Poletíme – Galerie U prstenu Praha a Rabasova galerie Rakovník (2000), Chodovská tvrz Praha (2001); Balance – Galerie města Plzně (2002); Vzorní – Galerie U Dobrého pastýře, Brno (2005); …dno brodu se někdy dláždí – Alšova jihočeská galerie, Hluboká nad Vltavou (2010); Personalista – Památník Lidice, Lidická galerie (2011); Ostří se tupí, ostří se brousí – Letohrádek Ostrov (2012); Expozice – Galerie Nová síň, Praha (2017); Plavci a jiné postavy – Galerie města Plzně (2022); Oni a ti druzí – Rabenštejnská, České Budějovice (2026).

Realizace: fontány na třídě T. G. Masaryka v Kladně (1996, 2002), vitráže a bronzová plastika Točná (1999), památník padlým Braškov (2010), figurální plastika pro Vitry-sur-Seine ve Francii (2009, partnerské město Kladna), pamětní deska Rostislavu Čtvrtlíkovi v Olomouci (2012), sousoší Poletíme z litiny (Kladno-Podprůhon, 2018), pamětní deska J. W. Goethovi v Lokti (2018), keramická plastika Kolmistr (Kladno, 2019), pomník Poděkování (Chorušice-Zahájí, 2022), bronzová plastika Plavci pro plavecký bazén v Kladně (2022). Na festivalu Umění ve městě vystavil Rovnováhu / Balance (2024, stříška hotelu Budweis v Hradební ulici, České Budějovice) a Řetěz (2025, zavěšeno na Zlatém mostě v Českých Budějovicích).

Zastoupení ve sbírkách: Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze, Alšova jihočeská galerie – Mezinárodní muzeum keramiky Bechyně, Západočeská galerie v Plzni, Moravská galerie v Brně, Rabasova galerie Rakovník. Vyšla mu monografie Zdeněk Manina (Galerie umění Karlovy Vary, 2012, ISBN 978-80-87420-06-5).