Veronika Bělská Durová

Veronika Durová (uváděná také jako Bělská Durová) se narodila 7. června 1984 v Praze. Vyučila se na Střední umělecké škole Václava Hollara v Praze (2000–2004) a poté vystudovala pražskou Akademii výtvarných umění, kde v letech 2006–2012 absolvovala ateliér figurálního sochařství vedený Janem Hendrychem, získala titul MgA. V roce 2010 v rámci programu Erasmus studovala mramorářské techniky na Accademia di Belle Arti v italské Carraře, kolem let 2013–2014 pak absolvovala pracovní stáž na Tchaj-wanu.

Během studia i po něm získala dvě ateliérové ceny (2008 a 2012). Na sochařském sympoziu v německém Erlbachu obsadila s dílem Gigantické koleno (2009) druhé místo. V letech 2013–2022 byla členkou výtvarného odboru Umělecké besedy a v letech 2014–2022 aktivní členkou pražského sochařského studia PRÁM ve Vysočanech, kde měla i vlastní ateliér. Věnovala se rovněž pedagogické činnosti a pravidelně se účastní soutěží na návrhy pamětních mincí České národní banky.

Ústředním tématem její tvorby je princip torza a fragmentu – zabývá se napětím mezi přítomností a nepřítomností, které je historicky vlastní figurální plastice. Pracuje s autenticitou detailu, který soustředí divákovu pozornost na mikroúroveň vnímání a nutí ho asociativně domýšlet skryté, chybějící celky. Mezi její doložená díla patří Dialog (2012), Gigantické koleno (2009), Ucho (2013, šanelský růžový mramor), Kam kráčíš (2017, carrarský šedý mramor) a Pod stolem (2017). Trvalou instalací je Alej světců v Galerii Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře.

V rámci festivalu Umění ve městě v Českých Budějovicích byla autorkou instalace/výstavy nazvané „Vidění srdcem“ (cyklus fragMENty), představené na Rabenštejnské věži.