Václav Fiala

Václav Fiala se narodil 11. ledna 1955 v Klatovech. V letech 1973–1976 studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze. Po škole pracoval jako grafik v nakladatelství Mladá fronta a věnoval se malbě, kresbě a grafice; v letech 1976–1992 uspořádal řadu samostatných výstav obrazů, kreseb a grafiky. V roce 1985 podnikl cestu do Indie a Nepálu, o níž napsal knihu „V Indii jen tak“ (1994). Zlom nastal v roce 1992, kdy byl pozván na sympozium kovových plastik Okřídlený šíp v Plzni – od té doby vytváří sochařské dílo. V roce 1994 vystavoval železné sochy v pražské Nové síni a dřevěné sochy v Národním technickém muzeu, v roce 1997 vystavoval ve Starém královském paláci na Pražském hradě. Používá precizně opracované ušlechtilé materiály (dřevo, kámen, železo) a citlivě reaguje na konkrétní prostředí, pro které jsou jeho objekty určeny; témata i formální jazyk hledá hluboko v historické paměti lidstva a v odkazech ke kulturním tradicím.

První realizací ve veřejném prostoru byl v roce 1996 pomník obětem první a druhé světové války v Rožnově pod Radhoštěm; následovaly mj. památník „Kamenné zrcadlo“ v Klatovech (1999), realizace z carrarského mramoru pro univerzitní kliniku v Grazu (2000) nebo „Věž pro Jana Palacha“ v Klatovech (2021). Absolvoval umělecké rezidence v Severní Karolíně a New Hampshire (USA).

Ocenění: granty Pollock-Krasner Foundation, New York (1997, 2004), rezidence McColl Center for Visual Art v Charlotte (2002), hlavní sochařské ceny na výstavě Sculpture by the Sea v Sydney (2004 a 2005), Sankt-Anna-Preis (Rakousko, 2011) za přínos kultuře. Je členem S.V.U. Mánes, žije a pracuje v Klatovech.

Publikace: V Indii jen tak (1994), Pomník pro Rožnov (1997), Co nám zboží… (2009), Sochy do barokní niky (2012), Lesní kostel (2020).