Stefan Milkov

Stefan Milkov (* 9. 3. 1955, Bohumín) je český sochař, designér a hudebník s bulharskými kořeny. Vzdělání: Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti, obor reprodukční kamenosochařství (1971–1975, s přerušením studia v letech 1974–1975); Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér sochařství prof. Josefa Malejovského (1976–1982).

V polovině 80. let se zapojil do aktivit rodící se generace postmoderních umělců kolem neoficiálních výstav Konfrontace. Zásadním zlomem pro něj byl rok 1986, kdy znovu objevil své dětské kresby a našel v nich nový tvůrčí směr. V červnu 1987 byl jedním ze zakládajících členů generační skupiny Tvrdohlaví (činná 1987–1991). Jeho přístup je v jádru postmoderní, byť nepopírá vlivy moderního sochařství první poloviny 20. století; tvorba často vychází z neortodoxního uchopení mytologických, bájných a křesťanských námětů (andělé, Pieta, Jesus Christ Super Stealth). Charakteristické jsou figurální plastiky s velkými hladkými hlavami bez detailů, abstraktní formy a skulptury kombinující lidské a strojové prvky. Materiály: bronz, laminát, nanobronz, kov s lesklým povrchem; věnuje se také malbě (posledních cca 15 let), grafice, scénografii, sklářské tvorbě a designu – mimo jiné navrhuje elektrické kytary pro kytaráře Petera Jurkoviče. Účastnil se Mikulovského výtvarného sympozia „Dílna” (1994 a 2023). V roce 1995 utrpěl vážný úraz ramene, který jeho tvorbu na čas omezil. Žije a pracuje v Praze.

Samostatné výstavy (od roku 1989 přes 20, výběr): Dům U Zlatého melounu, Praha (1989, 1990); Sochy, Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (1990); Corpus angelicus, Pražský hrad – Síň pod Plečnikovým schodištěm (1998); Galerie V kapli, Bruntál (1999); Galerie Ars, Brno (2004); Plastiky a obrazy, Galerie Diamant, Praha (2005); Sochy, modely, projekty, vize, Malostranská beseda (2010); Výběr 2003–2013, Galerie Magna, Ostrava (2013); Noční práce, Galerie 1. patro, Praha (2016) a Noční práce II, Galerie Josefa Jíry, Malá Skála (2017); Forman – Milkov, Galerie Ludvíka Kuby, Poděbrady (2018); Neklidné časy, Galerie Václava Špály, Praha (2019); Socha, Dům umění, Opava (2019); Stage Garden, Galerie Crears, Rožnov pod Radhoštěm (2022). Dosud největší přehlídka jeho díla (asi 30 velkých soch z posledních 35 let) proběhla v Centru současného umění DOX v Praze do 9. 3. 2025, tedy k autorovým sedmdesátinám.

Realizace ve veřejném prostoru: Brána s kyvadlem a pramenem, náměstí Republiky, Havířov (2003–2005, výška 9 m, spoluautor Karel Holub); Pomník Nikoly Tesly, Praha 6 – Dejvice (2014); plastiky v parku Hadovka v Praze (El Niño, Přelet); Amorfoid, zahrada Anežského kláštera, Praha (2016); bronzový pomník v Kralupech nad Vltavou. Na festivalu Umění ve městě 2025 vystavil v Českých Budějovicích dílo Dynamikon.

O autorovi vznikl dokumentární profil České televize (2016, režie Rudolf Kudrnáček).