Ondřej Oliva

Sochař. Pochází ze sochařské rodiny – jeho otcem je akademický sochař Otmar Oliva, mezinárodně známý především sakrální tvorbou (mj. výzdoba soukromé papežské kaple v Apoštolském paláci ve Vatikánu pro Jana Pavla II.). Studoval na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti (u sochaře Zdeňka Tománka), poté na soukromé umělecké škole ve Zlíně (u sochaře Radima Hankeho) a v letech 2005–2010 na Akademii výtvarných umění v Praze v sochařském ateliéru Jaroslava Róny, kde v roce 2010 absolvoval. Jeho diplomová práce byla zakoupena do sbírky Národní galerie v Praze (od března 2012 je v jejích sbírkách zastoupen). Pracuje především s kovem – hliníkem a bronzem, odlévá ve slévárně. Vytváří vizuálně atraktivní objekty formálně čitelné i pro širokou veřejnost, inspiraci hledá v běžných věcech kolem sebe, ve vlastních zážitcích a cestách; kontrastuje organické a přírodní tvary s průmyslovými a symetrickými prvky.

V posledních letech se opakovaně vrací k symbolice stromu jako spojnice mezi nebem a zemí a k tématu proměny organických tvarů lidskou urbanizací.

Ocenění a realizace: 2009 – 2. místo v soutěži na kašnu pro Černošice; 2015 – 1. místo v soutěži na kašnu „místo setkávání“ pro Uherský Brod (následně realizováno); 2016 – odhalení čtyřmetrové realizace „Strom poznání“; 2017 – náhrobek fotbalisty Josefa Masopusta na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Vystavoval mj. na přehlídce současného evropského umění Ostrale 2014 v Drážďanech, ve skupinové výstavě v římském muzeu MAXXI (2015) a samostatně v Ostravě (2015, s vydaným katalogem). Zastoupen ve sbírkách v ČR i zahraničí. Samostatná výstava „Objekty“ v Muzeu Kroměřížska; vystavuje také v pražské The Chemistry Gallery.