Jan Kovářík

Jan Kovářík (* 28. 3. 1980, Kyjov) je český sochař, žije a pracuje v Praze. V letech 1994–1998 studoval SUPŠ v Uherském Hradišti, obor umělecké zpracování keramiky. V letech 1998–2002 a znovu 2004–2005 studoval na AVU v Praze v sochařském ateliéru prof. Jindřicha Zeithammla, mezitím strávil dva semestry (2002–2003) v intermediálním ateliéru prof. Milana Knížáka — pobyt u Knížáka označuje za zásadní zkušenost. Zeithammla popisuje jako přísného, ale spravedlivého pedagoga, u něhož si mohl dělat, co chtěl. Během studia na AVU objevil svět geometrické abstrakce, vytvářel objekty z těstovin a mušlí a hledal proporce a vztahy mezi věcmi, než se vrátil k práci s materiálem. Tvoří z konceptuálního uvažování, pracuje jak s klasickými materiály, tak s materiály na syntetické bázi, a i u tzv. neušlechtilých materiálů důsledně usiluje o dokonalé vyznění formy.

Jeho specifický formální jazyk odhaluje různé struktury a přináší vhled do podstaty materiálů samotných, intuitivně zkoumá zákonitosti forem a prostoru. Sám říká, že „lidské a společenské dění se v jeho sochách příliš neodráží“ — léta pozoruje přírodu, hvězdy, doma choval v akváriu krevety a pod mikroskopem zkoumal plísně.

Samostatně vystavuje od roku 2002; z novějších výstav např. „Okamžiky krajiny“ (Belák–Kovářík, Curator Contemporary, Praha) a „Nestálosť bytia“ s Janem Soumarem (Pradiareň 1900, Bratislava). Účastnil se řady skupinových výstav v Česku i v zahraničí (mj. Národní galerie Praha, Art Basel). Je autorem Pomníku Marie Terezie u Prašného mostu v Praze 6 (soutěž vypsána 2013, autoři Jan Kovářík a architekt Jan Proksa, odhalen v říjnu 2020) — 5,5 m vysoké sochy na podstavci z lehčeného betonu s jádrem ze speciální polymerové směsi; jde o první pomník Marie Terezie v Česku. Z dalších realizací: anděl pro pražský klášter (2024), vodní prvky v ulici Za Brumlovkou (2023, s Aulík Fišer architekti). Zastoupen ve sbírkách Národní galerie Praha, GASK Kutná Hora, Galerie Slováckého muzea a dalších regionálních galerií.